Z táborového deníku
V letošním roce jsme se přihlásili do populární soutěže a vydali na cestu kolem světa. Hra začala hned první večer po příjezdu na tábor. Přišel hlavní organizátor soutěže ve žlutém kvádru (Ivoš) a přivítal nás na startu v Londýně.
Řekl nám, že Cestovní agentura Vesmír, pořádá velkolepou soutěž s hodnotnou výhrou. Z tajných zdrojů se proslýchalo, že půjde až o pět melounů. Hlavním cílem bylo co nejrychleji procestovat svět a splnit co nejlépe úkoly při poznávání jednotlivých navštívených zemí. Poté nám představil zástupce soutěžních týmů z řad dospěláků. Počítačový program následně všechny táborníky rozdělil do čtyř týmů: zelený, červený, modrý a žlutý.
Druhý den po pár seznamovacích hrách a tréninku pálkové hry Gorka – Morka, jsme se mohli vydat na cestu.
Francie
Na odpoledním nástupu jsme dostali první soutěžní obálku, kde bylo napsáno, že se máme dopravit na londýnské letiště Heathrow. Mělo to ale háček, v Londýně byla dopravní zácpa, a proto jsme museli pohybovat pouze třemi kroky vpřed, jedním vzad a udělat dřepem. Takto jsme se „doplazili“ k další obálce s úkolem. Po jeho splnění jsme nasedli na letadlo a letěli do Paříže. Po příletu přišla první velká hra s názvem Pařížské Metro. Tím jsme se měli dopravit na start další etapy.
V úterý ráno nás přivítal účastník cyklistického závodu Tour de France (Johana), a vysvětlil nám další etapu účasti v závodu. V cíli jsme měli vyplnit kvíz, ve kterém byli otázky vztahující se k Francii. Další zemí byla:
Keňa
Po příletu na nás čekala obálka, kde byla papírová skládačka letadla. Když jsme ji složili, museli jsme letadélkem házet až na další stanoviště. Tam stálo, že se máme vydat do Národního parku Krkavčí kameny. V parku se volně pohybovala divoká zvířata a naším úkolem bylo je všechny vypozorovat, napodobit jejich chování abychom je nevyplašili a v neposlední řadě je ulovit.
Další den, hned po budíčku nám řekli, že domorodé africké kmeny spolu bojují a navzájem si otrávili vodu. Poslední voda se ukrývala v barelu na kopci za táborem, odkud jsme ji museli nanosit zpět do tábora.
Pak následovala úkolová křižovatka, kde jsme si mohli vybrat mezi nošením vody na hlavě nebo výrobou Afrických kostýmů a následném tančením tance kolem ohně před šamanem. Po splnění vybraného úkolu nám šama předal obálku se šifrou, jejíž znění bylo: „Leťte do Saudské Arábie“.
Saudská Arábie
Cesta do Arábie nebyla snadná. Museli jsme s sebou vzít náklad v podobě těstovin, brambor či mléka … a plnit připravené úkoly: chození pozpátku, řazení týmu podle velikosti dlaně nebo třeba hledat dvacet rozdílů na obrázcích. V cíli další etapy Mekce jsme se museli zahalit jako muslimové, a pak najít muezína (Vašek), kterému jsme předali náklad.
Další den začal neobvykle, muezín nás svolal na společnou ranní modlitbu. Po modlitbě přišla zpráva, že na cestě do Mekky se karavaně rozsypal náklad – brambory, a tak jsme je museli co nejrychleji sebrat a oškrábat.
Zbytek dopoledne se odehrával v týmovém duchu. Navštívil nás sousední tábor a vyzval nás na turnaj ve fotbale. První zápas hráli táborníci do dvanácti let (vyhráli 3:0), druhý zápas hráli starší děti a vedoucí (vyhráli 3:1).
Odpolední modlení probíhalo u zdi Nářků, a protože bylo velmi teplo, modlitba se zvrhla ve vodní bitku.
Už sušší, jsme hráli v lese bitvu o ropné plošiny plné barelů s ropou.
Indie
Další obálka se šifrou v Morseově abecedě a po jejím rozluštění jsme se dozvěděli, že máme uvařit lahodný čaj z přírodních surovin. Naučili jsme se vytvořit ohniště, závěs na kotlík s vodou, sami rozdělat oheň a nakonec uvařit čaj z rostlin kolem nás. Po dovaření, jsme museli donést ochutnat čaj 4 Indickým ochutnavačům, kteří hodnotili chuť a rychlost uvaření.
V další hře jsme obchodovali s čajem. Sbírali jsme různé druhy čajových lístků (barevné papírky), a pak jsme je směňovali za peníze ve směnárnách a peníze ukládali v bance. Nelegálním sběračům v obchodování bránili Šerifové, kteří vodili zloděje k soudu. Tam seděl neúplatný soudce (Kuba), který dával tvrdé tresty.
Čína
Celá návštěva Číny se nesla v duchu tvrdého komunistického režimu. Pořádná rozcvička, přísné bodování stanů a velký úklid tábora. Pak napětí opadlo a přišla zpráva, že se Číňané chystají vyslat člověka do vesmíru. Proto jsme si všichni vyndali ze stanů matrace a utvořili z nich nápis Kuba 25 let, jako pozdrav kosmonautovi. Nakonec jsme se dozvěděli, že to celé byl dárek pro vedoucího Kubu k narozeninám, který nad táborem několikrát zakroužil v malém letadle.
Když nás pobyt v Číně pořádně naštval, začali jsme se zajímat o informace týkající se útěku ze země. Celou zjištěnou zprávu jsme si tajně předávali jako ticho poštu na půl kilometrovém úseku. Poté jsme se snažili získat potřebná víza pro vstup do Ruska. V lese jsme hledali jednotlivá stanoviště s úředníky.
Ti nám dávali razítka, ale museli jsme si dávat pozor na agenta, který nám mohl získaná povolení zrušit.
Rusko
Ráno bylo trochu netradiční, den jsme začali tichým budíčkem a tajným odchodem z tábora a cestou přes hranice. Po návratu zpět do tábora přišel Rus jménem Serjoža (Gábina) a řekla nám, že náš tábor je obsazen tajnou policií a naším úkolem je se rozprchnout se po lese a nepozorovaně se dostat zpět pro zprávu. Zpráva byla napsána v azbuce, takže jsme k rozluštění museli najít papír s ruskou abecedou, rozstříhaný na osm dílů.
První odpolední hra byla posílání raket do vesmíru. Museli jsme házet lehkou papírovou kouli na provázku do cíle. Na konci byla obálka s úkolem. Pět členů skupinky se mělo naučit kreslit matrjošku, která byla na papíře, jedním tahem. Poté jsme se měli v družstvu seřadit podle velikosti a všichni se postupně obkreslit fixem na velký papír jako průřez složenou matrjoškou. Pak přišli na výběr dva úkoly „barvy“ nebo „zručnost“. V prvním jsme měli vybarvit chrám svatého Vasila Blaženého a v druhém jsme měli projít vyznačenou trasu s míčkem, který byl položen na dřevěném kroužku s dlouhými provázky.
Po večerce jsme ulehli do spacáků a k našemu překvapení se ozvalo: „budíček“. Byla rozcvička a malá snídaně. Vysvětlením byl, že se jedná o polární noc. Naším úkolem bylo se vydat na stezku po stopách zavražděného Rasputina. Cestou jsme plnili různé úkoly a na konci jsme se setkali se samotným duchem Rasputina.
Japonsko
A už jsme cestovali do Japonska, kde jsme si vyráběli hůlky na jídlo, učili se skládat origamy a dávali dohromady co nejvíce informací související s Japonskou kulturou.
Odpoledne proběhlo ve znamení tradiční japonské kuchyně. Nejdříve jsme museli najít obchodníky s různými ingrediencemi potřebnými na výrobu sushi. Když jsme splnili všechny úkoly, které si na nás připravili, sešli jsme se v táboře u kuchařské show. Navštívil nás šéf kuchař (Tomáš), specialista na japonské jídlo a ukázal nám kousek ze svého kuchařského umění. Potom jsme si všichni v týmech vyzkoušeli vyrobit sushi vlastní a společně jsme ho potom snědli.
Další den ráno, jsme dostali obálku se zprávou, abychom se dostavili na letiště. Tak jsme se všichni sbalili na delší cestu a vyrazili, nastoupili do letadla (přistavený autobus) a milé letušky (Katka, Denča) nám dali instrukce a připravily výpravu k odletu. K našemu překvapení se Austrálie velice podobala severočeské Lindavě. Bylo tu horko jako u tavící pece. A taky že jo, šli jsme totiž na exkurzi do sklárny. Nedaleko byla i jeskyně, kde se točila pohádka, S čerty nejsou žerty. Tím, ale naše cesta neskončila, dostali jsme úkol projít staré trestanecké podzemí, kde jsme měli hledat indícii kam dál. Tunel byl temný, dlouhý, osvětlený svíčkami a na jeho konci jsme se potkali s jedním z odsouzenců. Ještě než vydechl naposledy, poslal nás do australské Tasmánie.
Austrálie
Dopoledne jsme řešili sérii krátkých úkolů, například jsme luštili optický klam na obrázku, vyřešili zeměpisný kvíz nebo si dali klokaní závod (slalom s míčem mezi koleny). Odpoledne, byl výlet do australské buše, za původními obyvateli Aborižinci. Ti zkoušeli naši paměť prostřednictvím vtipných říkanek. Úkolem bylo po dvojicích najít v lese všech šestnáct krátkých básniček, zapamatovat si je, přeříkat je zapisovateli a ten je nosil sepsané ke kontrole k původní obyvatelce Elišce.
Mexiko
Do další země jsme se tentokrát přesouvali lodí. Každá skupinka dostala složený papírový parník a měli jsme přijít na to, jak se parník skládá. Když jsme se ho všichni naučili, běželi jsme do přístavu a posílali je dolů potokem do Mexika.
Hned při zakotvení v Mexiku na nás čekalo překvapení v podobě přednášky dědečka našeho táborníka Radka Stůje, který žil dlouhá léta v této vzdálené zemi a přichystal nám zajímavé povídání o mexických zvycích, jídle, zvířatech, rostlinách. Přidal i pár zajímavých historek z cestování.
Ráno nás probudila mexická písnička a s ní i zpívající Mariachi (Ivoš). Po rozcvičce jsme škrábali pravé mexické brambory k jídlu. Bohužel při vyloďování došlo v přístavu k nehodě a všechny naše věci skončili rozházené v podpalubí. Museli jsme je najít mezi ostatním zbožím. Spočívalo to v hledání jednoho zrnka rýže obarveného na červeno v plném kotlíku rýže. Když jsme věci našli, museli jsme je vyzvednout z lodi, pouze vlastními silami. Ve středu kruhu, který měl průměr kolem čtyř metrů, byly umístěné předměty, ke kterým jsme museli dostat tzv. lidským jeřábem. Před další cestou jsme se ještě všichni museli naučit pracovat s buzolou a mapou.
USA
Do spojených států jsme dorazili právě v čase konání Olympiády, na kterou nás organizátoři pozvali jako závodníky. Závodili jsme v netradičních disciplínách jako hodu polenem, běhu do kopce, chytání jablka ústy, posilování s kbelíky plnými vody a dalších disciplínách. Po skončení her a vyhodnocení nelepších výsledků jsme měli za úkol sehnat v táboře co nejvíce předmětů, jejichž počáteční písmeno bylo L. To byste nevěřili, co vše se sešlo…
Další den, po rozcvičce ve stylu Michale Jacksona (Mišák), jsme měli skutečně americkou snídani. Naše táborová kuchyně se proměnila v McKuchyň, ve které se podávala McSnídaně podle denní McNabídky.
V dopolední hře jsme pak na Paralympiádě zkoušeli být slepci nebo slepé navigovat. Byl vybrán vždy jen z týmu, kterému se zavázaly oči, pak byl odveden do pole, ostatní se ho snažili navigovat tak, aby jako první šel vlajku.
Velká Británie
Abychom se dostali zpět do Londýna, cíle závodu a táborové hry, museli jsme podniknout poslední náročnou cestu. Byla náročnější o to, že jsme dostávali pouze fotografie orientačních bodů nebo indicie kam jít. Na stezce na nás čekaly úkoly v podobě shánění razítek v chalupách, měření azimutu či počítání obsahu vody v hasičské nádrži. Podle obrázku měl být náš cíl na hoře Luž, ale k našemu překvapení jsme skončili v altánu pod kopcem, kde na nás čekal organizátor celé soutěže a předal nám všem odměnu, za dobře splněnou čtrnácti denní cestu plnou dobrodružství. A skutečně první tým vyhrál 5 melounů, které si mohli rozdělit.
Kdo chtěl, mohl ještě vylézt přímo na Luž, ale počasí nám nepřálo a tak většina z nás se vydala na zpáteční cestu zpět do tábora. Zbytek večera jsme zpívali u táboráku a nikdo z nás netušil, že vedoucí ještě chystají jedno překvapení na závěr cesty. Když se setmělo, naposledy jsme nastoupili s organizátorem hry a na oslavu úspěšného zdolání čtrnáctidenní cesty byl odpálen krásný ohňostroj.
Sobota
Celé sobotní dopoledne jsme věnovali přípravám na večerní táborák a úklid před odjezdem. Holky pomáhali uklízet, mít nádobí a kreslit laining do týpí. Kluci šli do lesa na dříví a připravovali vše na večer. Nesměla chybět také závěrečná společná fotografie v zářivě žlutých táborových tričkách. Odpoledne patřilo asi nejoblíbenější hře celého tábora s názvem „Pašeráci“. Hra netrvala příliš dlouho, protože nás ještě čekal průvod národů a jedno překvapení, které nám vedoucí slíbili. Když jsme se všichni v táboře představili v maskách, šli jsme se ukázat lidem do vesnice. Naše cesta skončila v hospodě, kde každý dostal velký zmrzlinový pohár. Po večeři byl závěrečný slavnostní oheň, který letos zapalovali budoucí praktikantky. Vedoucí nám ještě rozdaly diplomy za účast ve hře a po zbytek večera jsme společně zpívali u táboráku.
Neděle
Ráno jsme si zabalili, někteří spíše naházeli, věci do kufrů. Pomohli jsme poklidit v táboře a už jsme nečekali na nic jiného, než na příjezd autobusu a místní děti na své rodiče.
Pořadí družinek v cíli: 1. Zelení, 2. Modří, 3. Žlutí, 4. Červení
Gorka Morka
Je to pálková hra, něco mezi americkým baseballem a českou vybíjenou. Nastupují proti sobě dva týmy. Uplatňuje se zde strategie, přesná trefa a rychlé nohy. Pokud natrénujeme, máme pozvánku na mistrovství ČR v této hře…