Deník naruby, aneb jak to vidí vedoucí
STŘEDA – SOBOTA, 25. – 28.ČERVNA
Letos se nám podařilo postavit celý tábor v rekordně krátké době. Velkou zásluhu na tom měl Michal, který po sázce s Aničkou postavil téměř polovinu všech stanů sám. Vedoucí se pak bavili hlavně při stavbě jídelny, obzvlášť to šlo Ivčáně.
NEDĚLE, 29.ČERVNA
Dopoledne ještě zbývá nějaký čas na přípravu hry, dodělávají se kostýmy, připravuje se nástěnka, obhlíží se terén a připravuje se vše na večerní úvod do celotáborové hry.
Odpoledne začínají přijíždět děti, nejdříve ty ze severních Čech spolu s rodiči a pak se objevil i autobus ze Říčan. Začíná bitva o stany, i když letos jsou všechny nové, navlas stejné. Děti se rychle rozkoukávají a za chvíli už po sobě všichni hází šišky v lese za stany. Konec legrace, hra začíná. Vedoucí se převlékli do egyptských kostýmů a začínají nahánět děti – válečné zajatce z Asýrie – do vymezeného prostoru. Měli jsme přes rok víc trénovat, jsou neuvěřitelně rychlí. Zajatci jsou svázáni po pěti a mají za úkol obejít 10 stanovišť, kde jsou seznámeni s chodem tábora (města Veset). Po úvodním školení začínají plnit různé legrační a nesmyslné úkoly, jako stříhání trávy nůžkami, přelévání vody z jednoho barelu do druhého… ti, co jsou tu již po několikáté, to „mají na háku“, a proto jsou za neposlušnost přivazováni ke stožáru. Než jsme se nadáli, je večeře a první táborák.
Po setmění jsme dětem vysvětlili, že je čeká přesun do Hamunaptry („Města mrtvých“), kde jako otroci budou pracovat na dokončení hrobky právě zemřelého faraona Sethiho III. Když tam dorazily, staly se svědky nepovoleného rituálu, při němž byla vzkříšena strašidelná mumie. Vedoucí s dětmi před ní prchají do tábora. V táboře čeká kněz Amon-Reova chrámu a všem nakreslí na čelo Horovo oko – posvátný symbol, který je v noci před mumií ochrání. Všemi stany se nese šepot: kdo byl ta mumie?
PONDĚLÍ, 30.ČERVNA
Druhý den ráno, po snídani je jako obvykle delší doba na úklid stanů. Nováčkům se vysvětluje, jak si zachovat stan po celých 14 dní obyvatelný. Následuje hra na egyptský trh. Asyrští zajatci jsou rozprodáváni jako otroci jednotlivým majitelům. I když vedoucí vědí, koho si mají do své družinky koupit, v zápalu boje kupují i cizí děti a vzniká pěkný zmatek (jak je pro egyptský trh příznačné). Po obědě proběhly seznamovací hry po skupinkách, s cílem utvořit spolupracující týmy a lépe se poznat („Ty děti se rok od roku mění, kdo proboha dělal rozdělení družinek?“). Po svačině proběhla hra na poznání okolí tábora. Bylo rozmístěno pět stanovišť, úkolem dětí bylo všechna projít a splnit úkoly, jako například složit rozkrájenou bramboru. Před večeří jsme si s dětmi zahráli netradiční „fotbal na tyči“. Byl to vlastně stolní fotbálek se živými figurkami. Málem jsme prošvihli i večeři. Po večeři byl táborák při kytaře.
ÚTERÝ, 1.ČERVENCE
Hned ráno děti čekalo oblíbené škrábání brambor. Tentokrát jsme jim ho zpestřili hledáním brambor v jejich vlastních stanech. Zabili jsme dvě mouchy jednou ranou, škrábání brambor nebyla nuda a zároveň jsme prohlédli stany, jestli někdo nepřechovává pod matrací řízeček určený na cestu autobusem. Ještě než děti vstaly, pozměnili jsme v táboře pár věcí, nástěnka byla vzhůru nohama, vlajka napůl stažená… a všude tam visel bílý fáček – znamení mumie. Po bramborách byl na nosítkách přinesen velekněz Amon-Reova chrámu, který otrokům sdělil, že moc mumie stále narůstá a že oni jako svědci nepovoleného obřadu jsou první na řadě, koho bude mumie pronásledovat. Musí se tedy vydat hledat artefakty, určené pro posmrtný život faraona, a kanopy s jeho vnitřními orgány – jedině tak se jim podaří uvrhnout ho zpět do říše mrtvých. Následovala „běhací hra se šifrou“. Po polením klidu se družiny s praktikanty vydaly pro první artefakt – klíč. Byla to stopovačka s úkoly. Večerní program byl opravdu zajímavý, hlavně pro vedoucí. Díky Honzo, jako bychom nebyli dost zničeni přes den. Konaly se totiž „Sranda hry“. Úkolem vedoucích bylo poslepu si najít a nazout obě boty. Děti si v průběhu tábora mohly sázet na to, jak vedoucí v jednotlivých disciplínách dopadnou. Ne peníze, ale „hufty“, body získané za úklid stanů. Asi si založíme sázkovou kancelář, fakt to nese.
STŘEDA, 2.ČERVENCE
Po krásné, dlouhé, běhavé Michalově rozcvičce dostali otroci vzkaz od velekněze. Egypt sužuje sucho a neúroda, množí se zlodějna, hrobky jsou vykrádány a bohové jsou v neúctě. Vedoucí družinek (vezírové) vlastní pole a jejich otroci musí ochránit úrodu. Zároveň je však vezírové posílají krást k sousedům – to byla náplň dopolední hry. Už víme, že je nemůžeme poslat nic krást, možná ani nakupovatJ. Tento den zasáhla Veset jedna z egyptských ran, vlna vedra (teplota přes 30 °C je v Lužických horách opravdu rarita). A tak jsme vyslali otroky do bitvy s Libyjci ze země Punt. Nejdříve jsme my vodou zlili děti a ty nám to několikanásobně oplatily, dokud nedošla všechna voda v táboře. Na kameny naštěstí nedošlo J. Mezi dětmi už nejsou jen otroci, vzhledem k individuálnímu způsobu bodování se objevují i první propuštěnci a někteří se pomalu, ale jistě přibližují hodnosti vojáka. A jako plnoprávní občané musí mít i odpovídající oděv, jejichž výroba zabrala zbytek dne.
Ne jen vedoucí se předvádějí při Sranda hrách, ale i děti se zapojují do večerního programu. Dobrovolníci si vylosují šest různých postav (pohádkových, politických, zpěváci, nadpřirozené bytosti…) a dohromady secvičí imaginární příběh. Nevíme proč, snad v duchu Shakespearových tragédií, všechny postavy nakonec umírají – příště vysílat až po 22 hod.
ČTVRTEK, 3.ČERVENCE
Po snídani opět brambory s běhací hrou. A zase strašlivé horko. Po snídani kněz dětem sděluje, že moc mumie sílí a že se jí podařilo probudit z mrtvých svou osobní stráž. Úkolem na dopoledne bylo přisluhovače mumie zničit – to bylo docela snadné, zloduch byl paralyzován dotykem, horší bylo, když ho pak děti museli svépomocí odnést na dané místo. Což se také podařilo, ale skoro všichni vedoucí, co se hry účastnili, si odnesli nějaký ten šrám, nebo alespoň klíště. Po obědě se stala nevídaná věc – vzhledem k tomu, že již nikdo nebyl otrok, získali Egypťané hlasovací právo a mohli hlasovat, jestli chtějí vyrazit k Nilu (na koupaliště) nebo zůstat ve stínu oázy. Nakonec se polovina šla ponořit do chladivých vln a druhá zůstala ve Vesetu a život si osladila zmrzlinou od místních prodavačů. Večer se konala další Sranda hra – vedoucím byla přivázána pravá ruka k levé noze a takto museli proběhnout vytyčenou trať. Co nás asi čeká příště?
V noci byl poplach, kdy vedoucí vybíhali ze stanů v domnění další osudové egyptské rány, ale to jen na hlídku promluvila „mluvící kočka“ 🙂
PÁTEK, 4.ČERVENCE
Už nebylo tak hezky, proto vezírové vyhnali své družiny na sběr šišek na topení. Bylo si potřeba také dodělat egyptské kostýmy pro slavnostní příležitosti. Vedro vystřídaly přívalové deště – lužické rány osudu. Po poledním klidu předstoupil před děti velekněz a sdělil jim, že v zahradě zničeného Anubisova chrámu najdou 25 desek s egyptskými moudry a modlitbami. K jejich vyzvednutí je potřeba spolupráce všech. Tyto modlitby si musí uchovat v paměti pro zahnání démonů. Zkusili jsme si to i my vedoucí, ale my už máme paměť trochu opotřebovanou. K večeři byly výborné buchtičky se šodó. Večer děti sehrály divadlo, při kterém opět skoro všichni herci zemřeli. Doporučujeme zakázat TV už po 20 hod. Než se šlo spát, dorazil vzkaz od velekněze. „Pomocníci mumie byly zničeni nebo zahnáni, bohové jsou vám nakloněni, proto běžte za veleknězem na posvátné místo, kde se bohové zjevují.“ A zjevila se překrásná bohyně Eset, děti jí odříkaly modlitby a ona předala veleknězi první kanopu. Slavnostní okamžik se pokusili narušit poražení Libyjci (cestou domů za hranice), kteří se mezitím stihli napojit egyptskou medovinou, ale zvládli jsme to.
SOBOTA, 5.ČERVENCE
Ranní úklid byl ve znamení boha Thovta, boha s ptačí hlavou ibise – zažili jsme prvních několik letečáků u největších bordelářů. Pak jsme se vydali stopovat včerejší narušitele (Libyjce) na státní hranici a rovnou si zde zahráli oblíbenou hru na pašeráky. Ještěže nemáme tábor rozdělený jako skauti, na holky a kluky. Pokud se můžou postavit kluci proti holkám a obráceně, jsou úplně nadšení. Oblíbená hra, která se hraje skoro každý rok. Po vynikajícím obědě nám dopadená Libyjka vrátila odcizené šperky (další artefakty). Ale na Sethiho cestu zpět do podsvětí jsou potřeba i masti a oleje, kterými bude za pomoci boha Anubise faraon pomazán. Ty jsou ale velmi drahé a vzácné. Je potřeba se pro ně vydat k čarodějkám a mastičkářkám žijícím ve městě Edfú. Naše krásné čarodějky nedaly mastičky levně, družiny musely ve vesnici sehnat a přinést vajíčko, olej, koření hřebíček a jako bonbonek sehnat čarodějkám i ženichy. A zrovna nejel okolo žádný německý zájezd. Vše se podařilo a ještě zbyl čas na vybiku, fenomén letošního tábora. Třeba nebudeme příští rok ani stavět branky na fotbal. A večer zase Sranda hry – tentokrát sníst jogurt z kelímku bez pomoci rukou a jiného náčiní. Tak nevím, jestli bylo účelem vyhrát nebo se co nejvíce zmazat. Ale děti se bavily a dožadovaly se takové hry i pro ně. Asi bychom je nedokázali umýt do konce tábora. Až do večerky se pak zpívalo a hrálo.
NEDĚLE, 6.ČERVENCE
Protože děti i vedoucí měli včera večerku později, byl tzv. kluzný budíček, bez rozcvičky, prostě neděle. Svůj podíl na tom měl i pekař, který přijel s vánočkou o 70 min. později. Příště si nesmíme tak vymýšlet, chleba by zpoždění neměl. Dopoledne jsme si zahráli na karavany bloudící poslepu písečnou bouří a ve zbytku času Egypťané (děti) obklíčili libyjský tábor, který hlídali vedoucí. Měli za úkol nepozorovaně proniknout do středu tábora a zabubnovat. Vedoucí je vyřazovali ze hry, když správně vyřkli jméno dítěte. Je úžasné, jaké druhy maskování děti vymyslí. A když se k dětem připojili i někteří zrádní vedoucí, měli jsme co dělat tábor uhlídat. Vzhledem k úspěchu dopolední vojenské hry se odpoledne pro všechny konal výcvikový tábor pro hodnost vojáka. Zajímavé je, že ti menší jsou často silnější a mrštnější než ti větší. Večer proběhlo jedno z nejlepších divadel. Hluboká noc – kořením každého tábora je noční bojovka. Děti měly za úkol projít „cestu bohů“, překonat svůj strach ze tmy a z neznáma. A na konci, když už si myslely, že mají vyhráno, dostaly za úkol vylovit drahokam z jedné ze tří nádob. Vyberte si, kam strčíte ruku: hadi, brouci (skarabové) nebo pavouci? Všichni vedoucí si po zdárném průběhu bojovky gratulovali. Nadšení nám vydrželo až do rána, kdy jsme se dozvěděli, že se vůbec nikdo nebál a kdy že bude ta bojovka se strašením. No, počkejte příští rok.
BOJOVKA
PONDĚLÍ, 7.ČERVENCE
Po náročné noční hře vzbudila rozespalé děti i vedoucí dvoučlenná bicí sekce významné kapely, která odjela za výdělkem do devizové Libye, ale tito skvělí muzikanti přijeli zcela zdarma potěšit naše uši. Po kulturním zážitku se děti pod vedením vedoucích družin věnovaly výrobě artefaktů pro posmrtný život faraona, dle vlastní fantazie. K obědu jsme se zase přejedli. Na to, že Egypt sužuje mumie a její zlo, tak se tady všichni nějak moc cpou. Šárka s Jitkou asi našly nějakou tajnou královskou zásobárnu se samými výtečnými lahůdkami. Ale přesto celý tábor odpoledne onemocněl záhadnými nemocemi. Bylo třeba najít spoustu malých barevných léků na všechny ty choroby. A nebylo to jednoduché, děti oběd alespoň vyběhaly, ale co my vedoucí? Ještěže zdravotnice Radka neměla žádnou práci. A večer byla svatba, možná první na táboře. Svobodně se k tomu rozhodli Kristýna a Jirka, najali si manažera Filipa, vedoucí jim dělali rodiče, zbytek tábora byli hladoví příbuzní. Za zvuku slavnostního pochodu se vrhli k oddávající, po její krásné řeči zaznělo ANO, ANO a první políbení (asi opravdu první v životě). Už jsou tu gratulace, svatební kočár a svatební pětiminutovka, víc času jim ostatní zvědavci nedopřáli. Jak už to ale v dnešní době bývá, vztah jim vydržel asi jen dva dny, „prý ho podvedla s plyšovým králíkem“.
ÚTERÝ, 8.ČERVENCE
Tentokrát byla chladná noc, opět s jedním výběhem vedoucích z vyhřátého spacáku. Hlídka: „v lese za pánskými záchodky je nějakej pes, nebo chlap?“ Ráno nám příroda ukázala přívětivější tvář a vypadalo to na hezký den, až do 14 hod., než začaly bouřky. Bohužel jedna pěkná bouřka chytla některé z nás vedoucích při trasování hry v lese, dost daleko od tábora. A ještě ke všemu jsme minuli bludný buk a úplně přesně jsme nevěděli, kde vlastně jsme. Dopoledne děti dodělaly artefakty. Všechny se moc povedly, ani šestičlenná komise se nedokázala dohodnout na nejlepším. Odpoledne jsme museli strávit v blízkosti tábora, abychom se vždy stihli doběhnout schovat před deštěm. Probíhal turnaj mezi družinkami ve vybice, střílelo se z luku, hrál se závodně kroket a všichni se postupně vystřídali na kimovce. Večer bylo divadlo, ve kterém skoro nikdo neumřel, sláva!
STŘEDA, 9.ČERVENCE
Uplakané ráno, jednak kvůli počasí, ale hlavně NEMÁME VLAJKU. Kdyby se hlídky tolik nesoustředily na zvířata v lese a radši pořádně hlídaly, co mají, nemuselo k tomu dojít. Zloději nám zanechali dopis, že vlajku vymění za 10 litrů borůvek, to máme celý den co dělat. Ale krom na sběrače borůvek si děti zahrály i na sběrače ponožek. Ještěže se ty ponožky dělají v tak zářivých barvách, úplně nám to rozjasnilo náladu. Ve zbytku času do oběda jsme probírali taktiku, kdo nám tu vlajku vlastně ukradl a jak na něj. Nakonec děti nasbíraly 2 litry borůvek a nechaly to na hlavním vedoucím, ať situaci vyřeší. Odpoledne byl orientační závod za získáním další kanopy (všechny družinky naštěstí minuly bludný buk jen jednou). Na konci dlouhé cesty nás čekal strmý výstup na skálu a stará hrobka z druhé strany pod ní. Z temného vstupu se linula ponurá hudba a zápach staroby. Děti překonaly obavy a vstoupily. Každá družina si odnesla jednu kanopu, představující lidské smysly. Chudák Kuba, seděl ve sklepení snad hodinu, pouštěl hudbu, staral se o svíce a louče, ten za tu dobu o všechny své smysly přišel. Při zpáteční cestě nás dostihl Jirka s Honzou a slavnostně oznámili, že i oni vybojovali vlajku zpět. Večer byl táborák s kytarou, jak má být.
ČTVRTEK, 10.ČERVENCE
Dnes bychom měli jít na výlet, tak se všichni pořádně posilněte na cestu. Ale takhle néé, Petr snědl 13 rohlíků s džemem. Rychle oškrábat brambory na večeři, a … a začalo pršet. Výlet se ruší, náhradním programem jsou zkoušky na hodnost vojáka a někdo už i velitele. Děti i někteří vedoucí se učí uzly, plížení, otužují se, mají za úkol nepozorovaně sledovat vytipované osoby, zkrátka všechno se může někdy hodit. Odpoledne vyrážíme na hru do lesa, pláštěnky pro jistotu s sebou. Družiny mají za úkol nasbírat co nejvíce imaginárních kamenů na stavbu pyramid. Vítězí největší pyramida. Je neuvěřitelné, že kromě lístečků (kamenů) jsou děti schopné sbírat ještě houby a skoro všechny mají po hře pusu špinavou od borůvek. Po návratu jsme zjistili, že mumie se jen tak nevzdává, zase nám zaškodila. Kde jsou lavičky z jídelny? Do večeře probíhají zkoušky na hodnosti, ale to už se všichni těšííí na krupicovou kašííí. Včetně vedoucích, kteří koukají, aby na ně taky zbylo. A večer se opět konaly Sranda hry. Protože bylo pěkně mokro, tak to bylo něco s hodně pohybem, aby to dobře klouzalo. Vedoucí měli na nohou přivázané balonky, jako životy, a snažili se je soupeřům rozdupat a ty svoje přitom ochránit. Doufám, že už to bylo naposled.
PÁTEK, 11.ČERVENCE
Kuba už asi týden sleduje výšku hladiny v tůňce nad táborem a má vypracovaný systém protipovodňových opatření i evakuační plán. Na nástěnce visí informace o aktuálním stavu, včetně instrukcí, jak se máme chovat. A protože v noci zase pršelo, dali jsme místo rozcvičky dětem evakuaci. Všichni s sebou museli mít plavky a ešus na vylévání vody. Po zdařilé evakuaci děti dostaly vzkaz od velekněze, že poslední kanopu získají, pokud najdou čtyři egyptské bohy a dostanou od nich důkaz přízně, jejich symbol. Ale nebylo to tak jednoduché, mumie totiž vyslala svou tělesnou stráž, aby dětem bránila dostat se k bohům. Nakonec se po tuhém boji a bez zranění podařilo všem předměty získat. K obědu byl segedínský guláš a houskové knedlíky, Míša M. (10 let) do sebe těch knedlíků nacpal 13! Odpoledne jsme se s dětmi vydali na posvátné místo, kde se nám zjevil nejvyšší bůh Amon-Re, který dětem po svém otrokovi poslal poslední kanopu potřebnou k uvržení Sethiho III. zpět do říše mrtvých. Ve zbytku času děti i vedoucí hráli vybiku. Děti, které dosáhly dostatečného počtu bodů, skládají zkoušku na písaře – musejí z libovolného materiálu vyrobit kartuši se jménem faraona. Večer – konečně je to tady, máme vše potřebné k uvržení mumie zpět do temnoty, už nebude škodit nám ani celému Egyptu. Bohové svému lidu pomohli i tentokrát a uvěznili mumii do pyramidy. Přichází procesí Egypťanů, vládne napjatá atmosféra, na horizontu se tyčí obrovská osvětlená pyramida, hraje ponurá hudba, veškeré kanopy i artefakty jsou položeny na oltář, bohové odcházejí k pyramidě k závěrečnému střetnutí s mumií. Objevuje se obrovská mumie, ta je ale už jen stínem, který se stále zmenšuje, noc prořízne strašný řev, mumie se v křečích skácí k zemi. Náhle je ticho a tma, JE DOKONÁNO!
SOBOTA, 12.ČERVENCE
Včera to by fenomenální, grandiózní závěr hry, nejlepší za poslední tři roky. Úkol byl splněn, v táboře vládne klid a mír. Budíček jsme posunuli až na 9:30 a kupodivu skoro všechny děti by spaly až do oběda. Dopoledne se nese ve znamení drobných her, zkoušek na velitele a písaře a volné zábavy. Všichni už se těší na odpolední trhy. Počasí nám přeje, někdo si dal koupel v barelu, někdo bahenní lázeň. Ať nás rodiče nepoznají. K obědu bylo hovězí ve vlastní šťávě s bramborovým knedlíkem, Míša M. (10 let) se opět stal rekordmanem – tentokrát zporcoval 16 knedlíků. Už abychom jeli domů, jinak nás ten kluk sní všechny. A už se chystá bazar (egyptský trh). Děti mohou platit debeny, což je naše měna, kterou získávaly za úspěchy v soutěžích, plnění zkoušek a úklid ve stanech. Na trhu je všechno možné, šperky, knihy, plyšáci, autíčka, samolepky… koření a látky by děti asi nenadchly. Dokonce jsou zde i atrakce jako „železný Zekon“ a na závěr bazaru měl představení plivač ohně. Večer u slavnostního táboráku, jak jinak než ve tvaru pyramidy, dostaly děti na památku figurky egyptských bohů a diplom se svým jménem napsaným v hieroglyfech.
NEDĚLE, 13.ČERVENCE
Končíme, balíme, odjíždíme. I počasí je smutné a uplakané. Naštěstí přestalo pršet alespoň na společné focení. Doufejme, že se vám tábor líbil, odvezli jste si spoustu zážitků, vědomostí, kamarádství, někdo i lásek. Za nás za vedoucí musím říci, že jste byli skvělí, byla pořád dobrá nálada a budeme rádi, když příští rok pojedete zas. A nezapomeňte si pláštěnky, gumáky, baterku, teplý spacák, dvoje tenisky… protože za rok, to už nebude horký, prosluněný Egypt.
P. S.: A kdo byl vlastně ta mumie? SOUTĚŽ: Protože celý tábor provázely spekulace, kdo vlastně představoval mumii, vyhlašujeme soutěž – kdo první uhádne jméno obětavce, který se první večer nechal celý zabalit do fáče, průběžně nám zanechával stopy po táboře a nakonec byl v naprosté přesile deseti egyptských bohů zneškodněn v pyramidě, vyhrává 1 točení „kolem štěstí“ pro příští rok. My vedoucí si ale myslíme, že to žádný smrtelník být nemohl a že to byla skutečná mumie – protože (a my to přece musíme vědět), když se objevila mumie, nikdy žádný vedoucí nechyběl… Své tipy pište do naší návštěvní knihy.
