Z táborového deníku
5. července 2020
Den příjezdu
Odpoledne jsme úspěšně dorazili do tábora. Po vybalení jsme zahájili tábor vyvěšením vlajek. Potom jsme si poprvé zahráli Gorku Morku a následovala večeře. Po ní jsme navštívili malebnou námořnickou hospůdku, kde se mezi námořníky strhla rvačka o, ještě nenalezený, poklad. Do hospůdky zavítal také kapitán, velvyslanec britské koruny. Poradil nám, kde najít indicie k vypátrání pokladu a nabídl nám pomoc s jeho nalezením.
Kyselá záře
6. července
Den 1
Vstali jsme do pošmourného rána. Kvůli sychravému počasí nebyla rozcvička a tak jsme šli rovnou na snídani. Snídali jsme vydatně, neboť už jsme věděli, že brzy přijde rozřazování. Admirál, který nás naverboval, nás rozdělil do skupin, dle barev. Skupinky měly barvu žlutou, červenou, oranžovou, zelenou a modrou. Jako znak naší barvy nám dali šerpu.
Po rozdělení jsme šli naverbovat kapitány a jejich důstojníky, abychom je naverbovali, museli jsme je uplatit a naslibovat hory doly. Po uzavření dohody se celá naše posádka šla poznat a zocelit. Tím skončil dopolední program.
Po číně s rýží, které byly k obědu, byly služby a polední klid.
Odpoledne začalo stavbou lodí a přípravou vlajek. Hra trvala celé odpoledne a vyhráli ji žlutí. Po hře byla rovnou večeře. Po večeři byl násed u ohně, po kterém netradičně hrály děti místo vedoucích.
Krakeni
7. července
Den 2.
Vstali jsme do krásného dne, který začal procházkou k hranicím. Po příchodu do tábora jsme dostali výbornou snídani, která obsahovala rohlík se sýrem. Po snídani bylo bodování. Po bodování jsme se rozdělili do pěti skupin, které dělaly různé hodnosti, za které jsme dostávali odznáčky. Po hodnostech nás čekal kuřecí vývar a ovocné knedlíky s cukrem a skořicí. Po výborném obědě jsme museli plout v našich super loďkách. Když jsme dopluli na Azorské ostrovy, museli jsme najít text, co roztrhali psi. Po dokončení textu jsme zjistili, že musíme plout k obchodníkovi s jednou rukou na Hispaniole. A pak následovala večeře, ke které byl bulgur. Večer jsme si zazpívali u ohně a šli spát.
Vrakoběh
8. července
Den 3.
Dnes byl odpočinkový den. Celý den pršelo, ale podle hlavního vedoucího pouze padala voda. Začal turnaj v Gorce Morce, v prvním zápase jsme totálně rozsekali Kyselou záři. Chudáčci neměli žádnou šanci. Proškolování z včerejšího dne pokračovalo i dnes. Na konci dne se tak z nás stali noví kuchaři, tesaři, lanaři a vojáci. Kvůli dešti jsme byli téměř celé odpoledne zavřeni v kajutách nebo jsme zpívali písničky v týpku.
Celkově byl den o ničem a nuda, ale aspoň jsme zrelaxovali na další dny naší plavby.
P. S. Ve stanu číslo 27 praskla postel pod nejmenovanou tábornicí a jejíma třema kamarádama.
RK z BLM Fallen Star
9. července
Den 4.
Ráno nás vzbudili boucháním do ešusů lžícemi. Myslím, že z toho byli nadšení. Snad každý, když si šel čistit zuby, tak si všimnul toho, že se na nástěnce záhadně objevil papír, na kterém stálo: „S sebou si vemte lžičku, pláštěnku, bundu, svačinu, pití, kapesníky, náhradní ponožky, ale hlavně dobrou náladu!“ To pro nás bylo znamení hezkého výletu. Pobalili jsme si a vyrazili.
Dorazili jsme do nějakého lesa, kde jsme hráli hru s vlajkami, Luštili jsme jimi totiž text písně pro Baltazara. Jakmile hra skončila, tak jsme šli za již zmíněným Baltazarem. Texty, které jsme vyluštili, jsme museli převést do písňové podoby, tudíž dodat melodii. Dorazili jsme k Baltazarovi a písně mu zazpívali. Za to nám (tedy výherní tým) dal indicii. Pak jsme se vrátili do tábora a přečetli indicii. Byl už večer, takže hned po nástupu v 9:30 večer jsme šli spát.
Světlice
10. července
Den 5.
Ráno jsme se probudili do slunečného a velmi příjemného rána. Po několika hodinách zalilo slunce celý tábor. Pak jsme šli na rozcvičku, kde nejmenovaný táborník málem skočil pod auto hlavnímu vedoucímu. Udělali jsme několik dřepů a šli jsme na snídani. Následovalo bodování, opět bez leteckého dne. Dobrovolníci si ještě před šťavnatou nektarinkou na svačinu zahráli Gorku Morku. Uběhlo jen pár chvilek a rozběhli jsme se na plnění hodností, ještě pořád prvního stupně. Po nich se začal podávat oběd. Měli jsme květákovou polévku a obalovaný květák s bramborami a okurkovým salátem.
Po poledním klidu jsme hráli individuální hru na piráty a obchodníky. Byly čtyři stanoviště, na kterých obchodníci směňovali papírky, které měly určitou hodnotu. Piráti měli za úkol obchodníky chytat. K večeři byly těstoviny s rajčatovou omáčkou. Na večerním nástupu nám bohužel oznámili, že táborák kvůli silnému větru nebude. Tudíž jsme šli rovnou spát.
Kyselá záře
11. července
Den 6.
Ráno jsme se vzbudili do ne moc hezkého rána. Po nepříjemném budíčku jsme se protahovali. Potom jsme se seřadili u stožáru od nejmenšího po největšího. Chytili jsme se za ramena a šli jsme k bříze. Od břízy jsme běželi na snídani, ke které jsme měli housku s nutelou. Po bodování se hrála Gorka. Když se dohrála, plnili jsme hodnosti, při kterých nejmenovaný praktikant Kosina spadl, když lezl po laně. Po poledním klidu přijel potulný obchodník, který nám nabídl, že si u něj můžeme něco koupit nebo objednat. Obchodník odjel a my šli hrát Gorku. Zahráli si i vedoucí. Večer u táboráku hrálo až 5 kytar.
Také nám Adam Kadlec zazpíval píseň Dej groš zaklínači. Na to jsme si dali pár posledních písniček a šli jsme spát. To však neplatilo pro vedoucí, kteří jeli až do rána.
Krakeni
12. července
Den 7.
Jelikož se vedoucí večer hlasitě bavili, tak se většina dětí nerada probouzela. Po ranní rutině si dva týmy zahrály Gorku Morku. Hned po ní následovala svačina a dále se pokračovalo v programu.
Na hru jménem Vlajky jsme se přesunuli do lesního prostředí. Každý tým si zabral své území, do kterého si umístil svou vlajku. Po rozebrání území začala hra. Hlavním motivem Vlajek byla krádež cizích vlajek. Po náročné hře jsme potřebovali doplnit energii vydatným obědem, kterým byla smetanová omáčka.
Vedoucí nám dopřáli dvouhodinový odpočinek v podobě poledního klidu. Najednou jsme byli vyrušeni asistentkou pana obchodníka, který se na cestě s naší zásilkou ztratil. Naším úkolem tedy bylo najít pana obchodníka. Po cestě nás čekalo plno úkolů a pár zrádně umístěných fáborků, které značily cestu. Na konci cesty jsme našli pana obchodníka, sdělil nám důležité informace o cestě k pokladu.
Celý krásný dlouhý den jsme zakončili příjemným večerním posezením u táboráku.
Krakeni
13. července
Den 8.
Další slunečný den na moři provázený zpěvem „racků“ ze stanu 27. Dopoledne pokračoval turnaj Gorky Morky zápasem nás, RKáček, proti vedoucovskému týmu Černým perlám. Zápas byl víceméně vyrovnaný. Vedoucí se báli o výsledek do posledních vteřin. Nakonec Černé perly po tuhém boji přeci jen zvítězily. Nejkrásnější okamžik západu byl jedinečný homerun fenomenálního Antonyho Strouhala. (A taky jediný, který stojí za zmínku.) Probíhalo další školení na hodnosti 2. stupně, lékaře, spojaře a kormidelníka.
Odpolední program byl pestřejší, protože jsme hráli hru, kde se nejmenovaný táborník Patrik Jan Hýnar mylně domníval, že piloun mnohozubý je žralok Motorovka. Plynule jsme dopluli do Zátoky vraků. Kde jsme se rozhodli potopit pár dalších lodí, jelikož nám dřívější počet vraků připadal nedostačující. Už zase jsme měli možnost rozdrtit Kyselou záři (RIP). Když už podoba Zátoky alespoň lehce odpovídala svému jménu, vydali jsme se osvobodit Davyho Jonese z jeho krutého prokletí, teda jen za podmínky, že od to dostaneme další indicii k pokladu. Šli jsme jednotlivě po svitu svíček temnou krajinou a potkávali jsme zbloudilé duše ubohých pirátů, kteří byli zaseknuti v nekonečné smyčce a čekali na prolomení kletby. Viděli jsme dokonce i lehce znetvořenou, leč stoprocentně pravou mořskou pannu Ariel Miroslavu. Trasa nás zavedla až na Bludného Holanďana, kde ve větru vlála velká pirátská vlajka spolu s potrhanými plachtami a sám od sebe se točil lodní volant (kormidlo), což dodávalo bojovce tajemný a hrůzostrašný nádech. Naše půlnoční radovánky s Davym Jonesem (byla tam i síť) si zajisté budou všichni letošní
námořníci dlouho pamatovat.
Seznam nešťastníků se špinavým spodním prádlem (po bojovce)
Kiki Labuťová, Dan Skala, JJ Musil, Klára Kosinová, Sabča Bělinová (Ňami Ňami nepomohlo), Adam Kadlec, Verča Skůpová, Tomáš Barták, Vája Bartáková, Nicole Nevická, Eda Kadlec, Kačka Machatá, Nela Rácová, Ivčána Nechutná (Sprostá babča), Petr Pokorný, Petr Tomeš („Ale vůbec se nebál.“), Míša Suchá (autorka tohoto seznamu)
RK
14. července
Den 9.
Po náročné noci jsme vstávali o hodinu později. Tedy až v 9 hodin. Někteří z nás si šli vyprat spodní prádlo z bojovky. Jako například autorka předešlé stránky. Po úspěšném vyprání všeho jsme šli na zaslouženou snídani.
Po doplnění energie jsme šli plnit hodnosti. Někteří si stále dodělávali hodnosti prvního stupně, ale většina ostatních táborníků už dělala hodnosti druhého stupně. Následoval oběd, kterým jsme opět doplnili vyčerpané síly.
Když nám slehla bříška, Vašek (programák) vyhlásil hru, která spočívala v tom, že jsme ve skupinkách běhali v blízkém okolí tábora a hledali jsme 11 různých stanovišť. Na každém stanovišti byl vždy nějaký úplně odlišný úkol. Pokaždé když jsme doběhli (v našem případě spíše došli) k nějakému stanovišti, tak jsme museli určit jednoho z 11ti členů našeho týmu, který se na daný úkol cítí a myslí si, že ho zvládne. Háček ale byl v tom, že každý člen mohl jít plnit pouze jeden úkol. Nakonec jsme my (Světlice) skončili až na třetím místě. Jelikož nám při této dlouhé a namáhavé hře opět hodně vyhládlo, museli jsme se posilnit večeří.
Po večeři si ještě někteří táborníci dodělávali hodnosti. Při čekání na nástup se stala nehoda. Jeden vedoucí s plným břichem šel na návštěvu do stanu číslo 18. Jakmile dosedl na postel jednoho táborníka, křupla pod ním.
Po nástupu, když už se začínalo stmívat, jsme se vydali za trosečníkem, který u sebe údajně měl mít další indicii k pokladu. Jelikož v předchozí indicii bylo napsané, že když trosečníkovi ukážeme heslo: 3krát mrkni, 2krát zatahej za nos a 6krát poskoč na levé noze, tak nám indicii vydá. Jen co jsme došli k trosečníkovi, ukázali jsme mu heslo, tak nám předal další indicii. Vrátili jsme se do tábora a šli jsme spinkat.
Světlice
15. července
Den. 10.
Ráno jsme začali rozcvičkou u lavičky. K snídani byl chleba s plátkovým sýrem. Po bodování se dohrávaly zápasy Gorky Morky až do svačiny. Když jsme dojedli, nastal čas na plnění hodností.
K obědu se podávala čočková polévka a kuře na kari. Podle poslední indicie jsme se vydali na ostrov lidojedů, kde jsme našli úplně poslední nápovědu k nalezení pokladu.
Následovala večeře, ke které byl hot dog. Kvůli dešti byl večerní nástup v jídelně a byl zrušen táborák.
Pršelo až do rána.
Kyselá záře
16. července
Den 11.
Hned ráno dva nejmenovaní táborníci Patrik s Edou čekali hodinu na pekaře. Místo dopoledního programu se dohrávaly zápasy Gorky Morky.
Na konci poledního klidu přiběhli do tábora piráti, kteří se pokoušeli najít mapu k pokladu. Při hledání piráti rozbíjeli a rozházeli spoustu věcí, např. rádio Kikiny Labuťové.
Poté přijel generál, který nás vyslal na výpravu za pokladem. V nepříznivém počasí jsme se po skvadrách vydali na cestu za pokladem. Krakeni při cestě zabloudili, ale pak šli zase správným směrem. Na konci cesty jsme potkali generála, který nám vypůjčil nástroje na vykopání pokladu. Když jsme nalezli poklad, odnesli jsme ho do tábora.
Večer byl táborák, kam opět zavítal generál, který nám oznámil, že jsou mezi námi čtyři osoby, které si můžou trumfnout na kapitánskou zkoušku.
Krakeni
17. července
Den 12.
V noci na dnešek byly čtyři děti povýšeny do hodnosti kapitána: Nela Rácová, Tomáš Kohoutek, Vanda Kalašová a Martin Suchý. Získaly totiž dostatek bodů z her, úspěšně absolvovaly předchozí hodnosti a měly dobře uklizeno (nebo excelentně skrývaly bordel). Zatímco si ostatní děti čistily zuby, vedoucí tyto čtyři vyvolené motivovali i děsili tím, co je na noční stezce k nejvyšší hodnosti čeká. Nakonec to nebylo zpola tak hrozné. Žádných 150 kliků nad čajovými svíčkami, ani přepadání z močálů.
Po začátku dne s česnekovou pomazánkou a kakaem se většina tábora vrhla na přípravu závěrečného táboráku. Kuba s Tomášem navrhli jedinečnou hranici ve tvaru hexagonu pro rekordní počet nejstarších dětí (12!), které táborák měli zapálit. Zároveň chystal praktikant David s těmito odchovanci našeho tábora smolné louče, aby měli večer čím podpalovat.
Po obědě přišlo vyvrcholení celotáborové plavby na Ostrov pokladů – rozdělení kořisti. Stoly v jídelně se prohýbaly pod hromadami šperků, dárkových předmětů a plyšáků. Nabídce vévodily stavby ze třpytících se fidorek a cihliček zlatých polomáčených, o které byl největší zájem ze strany dětí i vedoucích. Jako první si mohli vybrat samozřejmě kapitáni. Po nich nastupovaly skupiny dětí podle získaných bodů a vedoucí. A takhle asi šestkrát. Skoro nic nezbylo.
Tradicí uzavírající každý tábor je podepisování lajningu (vnitřní plachta v týpí, díky které oheň uvnitř dobře táhne) s logem celotáborové hry. Letošní motiv byl ale výjimečný. Dvorní malířka Danča na něm pracovala tři dny a dvě noci uzavřena v týpí mezi sušícím se oblečením. Výsledkem práce v těchto náročných podmínkách je obraz korábu ve vlnách – s historicky nejvíce použitými barvami. A schválně, kdo na něm najde Milanovu Julču?!
Jako každý rok jsme se obdarovali tematickými tričky coby upomínkou na letošní dobrodružství v Lužických horách. Všichni jsme se v barvě temného moře vyfotili – společně, po skvadrách a skupinkách kamarádů.
Večerní zábavu zahájilo zapálení posledního táboráku a vyslání stisku přátelství. Každý získal královský dekret za výjimečné schopnosti nebo činy, které prokázal na třináctidenní plavbě. Na závěr – volná zábava za doprovodu kytary.
Vedoucí Vašek
18. července
Den 13.
Odjezd! Švédské stoly – zabalení dětí – příprava na cestu. Na posledním nástupu hlavas Kuba všechny pochválil, poděkoval za příjemný tábor a poslal děti domů.
Takový byl 41. tábor MMXX, v čase korony. A potok celou dobu tekl!
Vedoucí Vašek
